Zahradní slavnost

Hugo Pludek se vydává na zahradní slavnost a nenápadně vstupuje do světa institucí, jejichž pravidla jsou stejně pevná jako prázdná. Stačí se naučit správná slova, osvojit si jejich rytmus a význam může zůstat stranou. Kariéra zde roste z přizpůsobení, ne z přesvědčení. Hugo stoupá – tiše, hladce, téměř nepozorovaně. Čím výš se však dostává, tím víc se vzdaluje rodině i sobě. Havel rozehrává jemně ironickou, a přitom mrazivě přesnou partituru o světě, kde jazyk přestává být prostředkem dorozumění a stává se nástrojem moci. O světě, v němž „obyčejný“ člověk může dojít velmi daleko – pokud je ochoten vzdát se sám sebe. Inscenace je živým dialogem mladé nastupující generace divadelních tvůrců s klíčovým dílem ve snaze pochopit a uchopit Havlův odkaz dnes, v době, kdy se jazyk i mocenské struktury proměňují.